Nevolník

Noha je 3. ruka

Všechno to začalo kdysi navečer, když mi Youtube podstrčil jedno staré nenápadné video.

I přes špatnou kvalitu a celkovou trapnost si mě video udrželo celých neuvěřitelných 23 minut. Pak jsem pokračoval dál, na jiná videa co mi youtube doporučil.

Ten pedál z videa mi nedal spát. Druhý den jsem si video našel a znovu ho celé sjel. Odkaz hned putoval do firemního Slacku a já hltal ostatní videa FastCapu.

Před pedálem

Na rozdíl od klasických e-shopů nemáme jednu položku, která má tisíc totožných kopií. Každá naše kniha je v trochu jiném stavu, prodáváme unikátní kusy, které se musí po jednom nafotit a zpracovat. Není možné, abychom věc jednou nahráli na e-shop a pak ji ze stejných dat a fotek prodali třeba 100×, tak, jak můžou běžné e-shopy. Největší úskalí antikvárního trhu je teda v enormním množství položek, které je potřeba zpracovat (v řádu tisíců měsíčně), a právě to jsem se rozhodl zefektivnit. Během toho se mi taky podařilo podstatně zvýšit kvalitu.

Původní proces nahrávání knih na e-shop vypadal zhruba následovně. Knihy jsme nafotili na stole foťákem v ruce na jednobarevném pozadí. Vždy jedna fotka zepředu a jedna fotka tiráže (To mimochodem dodnes není standard a nevím o jediném antikvariátu, který by to dělal). Poté jsme fotky překopírovali z SD karty do počítače a ořezali je ( používali jsme program FastStone Image Viewer, což nám tehdy přišlo strašně efektivní, protože šlo používat aspoň trochu smysluplně klávesové zkratky a program byl relativně rychlý). Pak člověk doplnil údaje o knize a musel ve složce najít fotky té správné knihy a nahrát je ke knize.

Nevolník

To jsem se teda rozhodl změnit. Začalo vznikat něco, co jsem pracovně nazval “Nevolník”, název se ujal a tak teď máme 4 „mechanické“ kamarády.

1. Noha je třetí ruka

Během focení, hlavně větších knih, je největší problém manipulace s knihou. Jestliže se jednou rukou má obsluhovat foťák, zbývá již jen jedna na přidržení stránek nebo držení knihy ve správném úhlu, což je dost nemotorné, pokud má kniha 3 kg, tak spíše nemožné. Upevnit foťák na stativ, spoušť připojit na nožní pedál a mít tak dvě volné ruce na manipulaci, je sice jednoduché, ale ne úplně zřejmé. (Zapojit foťák rovnou do zásuvky a nevyměňovat furt dokola baterky je taky fajn.)

2. Ukládání fotek rovnou do aplikace

Zákazník určitě nechce platit za čas, kdy po vyfocení kopírujeme fotky do počítače a poté je zas hledáme ve všech těch složkách na ploše, vybíráme a nahráváme na e-shop. Proto už to neděláme. Koupili jsme foťáky od Sony, které umějí komunikovat přes Wi-Fi s aplikací ve smartphonu, trochu to ohnuli a foťák teď nekomunikuje se smartphonem, ale s rozhraním pro nahrávání knížek. Foťáky od Sony jsme vyměnili za Canon EOS M50, který podstatně lépe ostří. V naší nahrávací aplikaci je vidět živý náhled, takže hned po zmáčknutí pedálu naskočí na monitoru fotka v plném rozlišení. Člověk nemusí nic ukládat ani hledat.

3. Tiráž

Focení tiráže se nedělá dobře ani když máte obě ruce volné. Pod stolem tak teď máme takový malý domeček. Ten domeček má skleněnou střechu a bydlí v něm foťáček, který kouká do nebe a čeká, až na střeše přistane kniha, otevřená na straně s tiráží nebo titulním listem. Fotku pak systém automaticky pošle do OCR Googlu, ten tiráž vezme a vrátí v textové podobě, ze které se pak Nevolník snaží vyextrahovat rok vydání či ISBN. Text se pak pošle i do fulltextového vyhledávání našeho projektu ptolemaia.cz, a tak většinou Nevolník doplní i název knihy.

4. Čárové kódy

Z ebaye jsme za stopade pořídili první čtečkou čárových kódů a začali doplňovat data podle ISBN. Bohužel starší knihy čárové kódy nemají, ale stačí, že to zrychlí katalogizaci aspoň části knih.

Čtečky se však ukázaly jako super věc. Pokud dobře počítám, používáme jich teď 10 na různých místech a k různým účelům. Čárové kódy teď lepíme kam se dá, na regály, balíky, banánovky, průvodky ke komisím…