Čím uděláte na Vánoce největší radost? Příběhem!
Chcete potěšit blízkou osobu nebo sebe. Hledáte dárek. Pečlivě vybraný, unikátní, estetický, zábavný, takový, který rozpoutá emoce i debatu a zároveň ukáže, jak dobře obdarovanou osobu znáte. Dárek, který potěší ty nejmenší i ty, kteří by mohli psát paměti. Takový, že ho i ten největší nešikulka zabalí raz-dva. Ano, řešením je kniha.
Knihy pravidelně vévodí žebříčkům nejoblíbenějších vánočních dárku vůbec. Jak je to však dlouho, co na Vánoce plníme čtenářská přání svých nejmilejších?
Zmínky o “knize” jako perfektním tipu na dárek nalezneme již v starověkém Římě. Pochopitelně se nejednalo o vánoční dárek, ale pozornost k jiným svátkům, jako například k tzv. Saturnáliím. Římský básník Martialis v jednom ze svých epigramů sepsal seznam vhodných (nejen) předmětů k darování. Kromě koštěte, tógy a několika v dnešním kontextu pořádných kuriozit v něm najdeme doporučení na díla Ovidia, Cicera nebo Vergilia.
KNIHA = DÁREK ROKU
Vánoční dárky obecně se staly významným artiklem až na začátku 19. století, kdy se Vánoce začaly slavit jako rodinné svátky v kruhu nejbližších. Kniha byla zpočátku velmi luxusní, avšak nadšeně přijímanou pozorností. Specialitou 19. století byly tzv. “dárkové knihy” (anglicky keepsakes). Jedná se o často bohatě zdobené sbírky kratší prózy a poezie, které sloužily pouze k obdarování, to znamená, že si je nakupující nekupoval pro sebe, ale za účelem potěšit někoho dalšího. Můžeme se setkat i s označením ročenky, jelikož na pulty obchodů se dostávaly vždy na podzim v předvánočním čase. Pozlacené, ilustrované knížky často nesly vznešené názvy jako např. Opál, Talisman nebo Magnólie. Nesmíme se však nechat zmást názvem – rozhodně to nebyla žádná braková literatura, sbírky obsahovaly texty autorů jako E. A. Poe, Charles Dickens, Lord Byron nebo třeba Mary Shelley. Aby se nimi mohl obdarovaný náležitě pochlubit, mazaní kníhkupci a nakladatelé přidávali do dárkových knížek i rámeček pro vepsání věnování.
Po 1. Světové válce se staly papír a tisk levnějšími a knihy si mohly dovolit i střední a nižší vrstvy. Vysoce personalizovaný dárek, kterým se snad nejde nestrefit do zájmů milé osoby, si rychle získal celosvětovou oblibu. V některých státech natolik, že se stal součástí vánočních tradic.
ISLANDSKÁ KNIŽNÍ ZÁPLAVA
Po 2. světové válce se na Islandu zrodila jedna z nejroztomilejších knižních tradic na světě. Papír byl ve válkou zdecimované Evropě jednou z mála surovin, které nebyly na příděl, proto se začali Islanďané vzájemně obdarovávat knížkami. A tak se zrodila tradice Jólabókaflóðið (doslova “vánoční knižní záplava”), kdy si každý Islanďan pod stromečkem najde svoji knížku a za popíjení horké čokolády nebo jiného lahodného nápoje se ve společnosti své rodiny a přátel pustí do čtení. Vlivem vánoční literární pohody jsou obyvatelé Islandu jedni z největších knihomolů na světě – průměrný počet přečtených knih na obyvatele za rok dosahuje 8 kousků!
Zda vyberete titul ze žhavých novinek, dávno vyprodané vydání, u kterého se milovaná babička zatetelí nostalgií, nebo leporelo, díky kterému se dítě naučí pojmenovávat lesní zvířátka, je nepodstatné. Důležité je, že každá knížka obsahuje příběh, který může pohladit, poučit nebo dát základy jinému, životnímu příběhu.
Téma knih a knižních dárků pravidelně rozebíráme v pořadu Čtenáři na TV Nova. Podívejte se na jednotlivé epizody a dozvíte se jak spoustu tipů na knižní dárky z druhé ruky, tak i podrobnosti ze zákulisí Knihobotu a čtenářské vášně známých osobností nejen literárního světa.